Srovnání života a práce ve městě a na venkově

Je to skoro měsíc, co žijeme na vsi 30 kilometrů od Brna a všimli jsme si mnoha rozdílů v přístupu k životu a práci. Protože pro své podnikání nepotřebujeme být denně ve městě, zatoužili jsme po čerstvém vzduchu a úplně novém způsobu života a práce z domova. S Markétkou a Kryštůfkem jsme se odstěhovali na dědinu o pěti stech obyvatelích, jejíž průjezd autem trvá přibližně minutu, má obecní úřad, mini-kostel, hospodu a sámošku (poštu ani hřbitov už nemáme). Změny v pohledu na věc ve využití času, práce a soukromí jsou místy velmi odlišné.

Především a hlavně jde o čas a práci s ním. Běžné ráno ve městě bylo o vyplazení se z postele, snahy ze sebe něco udělat, snídaně atd. a potom tak nějak pracovat až do večera. Mezitím výjimečně sednout do auta a zajet někam na jídlo, protože se nám zrovna nechce vařit. Nakonec jsme skončili okolo deváté u nějaké seriálu, filmu nebo u předčítání knihy. Běžný den na vsi vypadá úplně jinak.

Vstaneme odpočatí. Už jen kvůli faktu, že je v noci skutečně tma, ne diskotéka projíždějících aut, pouličních lamp a obecně světelného smogu města. Mimo jiné jsme vyspaní i proto, že je tady v noci absolutní ticho, žádný šum dálnice, ulic ani sem tam bouchnutí, dupnutí nebo mlácení sousedů. Tady je absolutní klid (a to i přes den). Jen Kryštůfek na procházce vždy rozštěká celou dědinu. Do práce jdeme do místnosti oddělené dveřmi od obytné části domu, kde je čistě pracovní zázemí. Pracujeme celé dopoledne intenzivně a efektivně naproti sobě. Když už toho máme dost a potřebujeme pauzu, máme hned několik možností. Jít si sednout ke krbu a dívat se na oheň nebo, a to mám vůbec nejraději, nachystat další dřevo se sekerou v ruce, odházet sníh z chodníku a příjezdové cesty na dvůr (už jsme měli i půl metru!), házet aport Kryštůfkovi a pokud to sníh dovolí, velebit zahradu. Pokud by někoho napadlo, že si objedná jídlo na oběd… Tady si nikam do restaurace nezajdete a dovážka jídla není DO 90 minut, ale nejdříve ZA 90 minut… a já mám hlad teď. A pak zase chvíli zpět do práce. Končíme okolo čtvrté a máme spoustu času pro sebe.

Třeba na psaní knih, hraní na kytaru a čtení. Markétka mnohem více šije a baví se pečením. U toho jsme ve společném prostoru společně, povídáme si, hrajeme si s Kryštůfkem a to vše s vědomím, že jsme všechno udělali a máme hotovo. Protože k tomu byla co? Motivace a chuť. Není to jen o bezbřehém pracování a dělání věcí, tady si člověk užívá a navíc při tomto počasí ještě stihneme procházku před západem slunce. Večer si uvaříme, podíváme na seriál, nachystáme dřevo, pouklízíme, připravujeme plány na další dny a jsme spolu. Jakože skutečně spolu, ne jen takové to, že s někým sdílíte bydlení. Prostě spolu : spolu. Tohle jsme hledali a našli.

Obstarání domu stojí mnohem více času a energie než byt. Na druhou stranu, když už máte všeho tak akorát, je velmi příjemné se jít poštípat dřevo, uklidit zahradu, vzít pejska ven, zamést sníh. Spojení s prací rukama je výjimečné, dává prostor přemýšlet, být sám se sebou, promyslet věci a užít si prostou jednoduchou činnost.

Teď decentní srovnání, která jsme vypozorovali.

 

Ve městě Na vesnici
Nutnost auta Denně! 1 – 2 × týdně, každou cestu 2 × promýšlíme a zjišťujeme, že toho zase tolik nepotřebujeme řešit osobně ve městě.
Internet 50/50 a pohoda. 12/6 a nepoznáme rozdíl. Tady totiž prakticky není agregace.
Telefonní signál a LTE 100 % Vodafone dvě čárky, když moc. Spousta lidí se nedovolá a máte klid na práci. Když to hoří, napíšou sms nebo mail.
Strava Něco doma, něco ve městě, něco po restauracích a fast foodech. 99,9% domácí.
Pracovní vytížení Totálně nestíhám, dělám tak deset hodin denně. Více než 6 hodin denně pracovat nehodlám. Mám dům a rodinu, se kterými chci prožít svůj život.
Pracovní úspěšnost 10 hodin = 100 %. 6 hodin = 110 %.
Teplota v místnosti 22 stupňů je tak akorát. Je to starý dům, i v 18ti jde pohodlně žít. Máme deku, Kryštůfka a sebe.
Sociální kontakt Kam zajdeme? Potkáme se v kavárně tam na rohu, však víš… Jasně, rádi vás uvidíme. Maršov 18… máme tady pořád někoho.
Business schůzky Potkáme se v kavárně nebo u vás v kanceláři. Jasně dojedeme za vámi. Buď ve čtvrtek, to jezdíme po celé Moravě, nebo Skype. Tak jo, náš nick je nejasistentka.
Pavouci Kde je raid, zabte ho někdo! Jé, pavouk, tak pojď na vzduch, kamaráde.
Péče o domácnost Tady něco teče a tady to nesvítí, zavoláme opraváře nebo dáme na facebook, jestli to někdo umí opravit. Dones mi kleště a šroubovák. To nemůže být žádná věda. (takhle jsme se naučili zapojovat vodu a odpady)
Parkování 10 – 20 minut, záleží na načasování. Přímo před domem na vlastním místě nebo + 1 minuta ve dvoře (musí se otevřít a zavřít brána, zatím není automatická).
Partnerský život Já jsem dneska už úplně utahaný, půjdeme spát nebo co chceš dělat? Procházky, společné vaření, práce na zahradě, upřímná radost z přítomnosti toho druhého.
Sousedi Jeden řve na chodbě, druhá má uštěkaného psa, ta mladá má ukřičené děti, ten z druhého kouří na balkoně,… My máme sousedy?

 

Po měsíci už člověk umí vystřízlivět z prvotního nadšení. Jasně, že jsou chvíle, kdy se nám nechce pro dřevo do -14 stupňů a že někdy už nevíme, co vařit a obyčejná pizza by byla spasením. Když se podíváme na stěhování na dům mimo Brno z nadhledu, dostáváme přesně to, co od něj očekáváme a výměnou zase dáváme něco navíc. Pro nás velký krok kupředu.

 

Jak to máte a chcete mít vy?