Statisíce znaků, stovky hodin, 13 knih a 10 let…

Dnes je 13. prosince, dnes je tomu přesně deset let, kdy se ve mě zrodila touha nepřekonatelně silná. Uposlechnout vnitřní pnutí nebylo otázkou chuti, bylo nutností stejně podstatnou jako je dýchání pro každého z nás. Před deseti lety jsem napsal první řádky knihy Legendy Atalien.

Jako dnes si pamatuji pocit, že mi nejde psát, jak sám chci a přitom mě příběh nutí pokračovat dál. Ten pocit bezmoci, že se po mě nedá text číst a i tak nemám na výběr. Můj vůbec první hrdina William je ztělesněním oddanosti správné věci. Využíval jsem jej rok a půl k tomu, abych se dokázal postavit situacím, které jsem ve skutečném životě neuměl změnit. Sedl jsem ke klávesnici a dlouho do noci jej vystavoval řešení všeho, co jsem sám neuměl ovlivnit. Jako spisovatel jsem se dokázal odpojit od svých nesnází a provázel jsem Williama na jeho cestě. Řešení, které použil on a uspěl, jsem uskutečnil také a… fungovalo to. A jak je to dnes?

Dnes, s odstupem deseti let, statisíců znaků, slov a řádků píši knihy jinak a přitom pořád stejně. Už nenechávám hrdiny řešit situace, které jsou pro mě nepřekonatelné v každodenním životě. Dnes píšu o postavách jejichž činy jsou za hranicí toho, co sami chceme. Dostávám se v knihách na hranu toho, co musíme. Nejsou to příběhy lidí, kteří čekají poplácání po zádech a uznání, kteří budují svůj životní sen a štěstí. Takových jsou plná knihkupectví a přednáškové sály. Tvořím hrdiny, kteří odložili stranou svá vlastní přání, kteří postavili službu druhým před svou vlastní potřebu vítězství. Nehledě na přínos pro sebe jdou a konají, co je skutečně potřeba. Proč však?

Každý z nás vnímá svět svým způsobem, chápe, že něco může, nebo dokonce musí změnit. Často podléhá člověk strachu, že neuspěje a rychlý svět okolo nás způsobí, že selže. Hrdinové, které popisuji, udělali krok do neznáma. To jsem za těch deset let se všemi postavami ze svých knih učil. Udělat krok do neznáma, riskovat a přitom stále vědět, že neúspěch i úspěch jsou opět jen dalším odrazovým můstkem. Jinými slovy uvědomovat si, že jediná jistota v životě je změna. A všech těch třináct příběhů, které jsem napsal, vypráví o životech lidí, kteří si uvědomili, že je změna je silou hýbající světem. Pochopili, že mají kompas, který ukazuje správným směrem a jdou kupředu.

Často je mi vytýkáno, že jsem idealista, teoretik, snílek a mnozí na mě už od třetí věty hledí s ústy pootevřenými bez ideje, co jim chci říct. Ano, jsem přesně takový. Co jediné mohu říct je, že nejspíše i zůstanu takovým. Na papíře je jen zlomek toho, co se honí mou myslí a výsledky mé práce rukama nebývají příliš zdařilé. Co nabízím, jsou pohádky pro děti i dospělé o světech, které možná byly, možná jsou a možná budou. Příběhy, které vám dají pocit, že jste prožili něco výjimečného a na chvíli jste toho byli součástí. A od toho snílci, jako jsem právě já, jsou… zavedu vás do světů, které si zamilujete.

P.S. další knihy jsou na cestě 🙂

fbbooks